!NA BLOGU JIŽ NEMÁM V PLÁNU PRACOVAT. NĚKTERÉ ČLÁNKY SE PŘESUNOU NA MŮJ DRUHÝ BLOG - NESCIO!

Manjóšú

20. května 2011 v 21:29 | Katsumi |  Japonská literatura
Na moři v Ómi je bezpočet přístavů -
kde asi kotví tvá loď.
kde splétáš polštář z trávy?


Manjóšú znamená "Sbírka desetitisíce (nebo také bezpočtu) listů" a je to soubor 4516 japonských básní, které vyšly ve 20 svazcích. S největší pravděpodobností byla dokončena roku 760. Není sice vyloučeno, že vyšla až v 9. století, ale v té době byla velmi oblíbená čínská poezie a proto to není příliš pravděpodobné. Naprostá většina básní je ve formě tanka, což je krátká báseň o 31 slabikách (5-7-5-7-7). Ačkoli je tanka jako literární prostředek silně omezena, dodnes zůstala velmi oblíbenou poetickou formou. Můžeme zde ale najít i nějaké básně čóka (asi 265), což je tedy dlouhá báseň. Uspořádání básní je prvotně chronologické, ovšem není vždy důsledně dodrženo, protože zde byla i nějaká snaha řadit básně tematicky, například podle ročního období. Obsahuje poezii z období delší než 300 let a může ji dělit na starší a mladší poezii. Mladší poezie je ze 7. a počátku 8. století, starší pak výhradně z 8. století, kdy za předěl je považován vznik Nary. V celé sbírce je zastoupeno 561 autorů, z čehož bylo 70 žen, jedná se o císaře, šlechtice, učence, ale také prosté pěvce z nižších vrstev. Některé básně jsou také anonymní, případně lidové. Obecně můžeme sbírku Manjóšú charakterizovat jako "lyrickou poezii" (džódžoši), převažují zde přírodní motivy, jako roční období, květiny či ptáci. Zároveň ve sbírce najdeme mnoho básní z prostředí lidí (saké) a o lidských citech - láska (sourozenecká, mezi rodiči a dětmi, milenecká, manželská...).
jména mnoha sběratelů a zapisovatelé básní se nedochovala, ale největší zásluhy na sestavení měl Ótomo no Jakamoči, vzdělaný dvořan, později vyslaný do provincie. Sám psal hlavně přírodní a milostné motivy a příležitostné básně. Jedním s významných autorů básní, které najdeme v Manjóšú byl Kakinomoto no Hitomaro, dvorský básník, který zemřel roku 710. Psal především oslavní básně a ve svých dílech poprvé označil císaře jako potomka bohů. Velmi ovlivnil následující generace básníků, byl často napodobován. Proslavil se také tím, že dovršil vývoj básně čóka.
Sbírka Manjóšú byla sepsaná v době, kdy ještě neexistovaly slabičné abecedy a v Japonsku se využívaly pouze čínské znaky. Protože je ale sbírka psaná japonsky a ne čínsky, byly znaky použity dvojím způsobem. Znaky měly jak významovou funkci, tak i fonetickou, proto jsou v současné době jen velmi těžko srozumitelné. Tento způsob zápisu byl později pojmenován jako manjógana ("manjó" z Manjóšú + "kana" abeceda).
Když Naga no Okimaro viděl svázané větve, napsal:
Kdo ví, zda ten
co vázal borové větvě
na útesu nad mořem v Iwaširu,
se ještě vrátil a znovu je zřel?

Báseň císařovny na odpočinku:
Odejdu-li z Asuky
a nechám za sebou
vesničku letících ptáků,
už možná nikdy nespatřím
místo, kde žiješ.

Báseň, kterou poslal princ Acumi paní Kume:
Koruny pinií se touhle dobou
sklánějí ve větru -
doufám, že nesrazil k zemi
květy sakur v tvé zahrádce!
Báseň v odpověď, kterou mu poslala paní Kume:
Nic na světě netrvá věčně -
i třešňovým kvítkům
je vyměřený čas, i ony musí
v určenou dobu opadat!

A na závěr jednu delší - báseň, kterou napsal Kakinomoto no Hitomaro, když se dozvěděl o smrti dívky Cu no Kibi:
Žínka krásná
jak pestré stráně jeseně,
dívka svižná
jak proutek mladého bambusu,
co as mohla mít na mysli?
Proč neměla život dlouhý
jak lano z býčí moruše?
Být jako rosa, řekl bych,
že zrána orosí květ
a s večerem se rozplyne,
být jako mlha, řekl bych,
že s večerem ulehne,
a příští ráno zas odvane.
Jak je mi líto, že si stěží vzpomínám,
na její jméno, jež drnčelo jako luk z katalpy,
a že jsem ji jen tak letmo zahlédl.
Její muž, mladý jak jarní travička,
usínal na hebké podušce jejích paží,
oděných v jemných rukávech,
a měl ji po boku,
jak čepel vlastního meče.
Je to snad samota, jež mu nedá spát,
když si na ni vzpomene?
Je to snad z lítosti, že na ni musí myslet
a mučit se touhou
po dívce, jež odešla,
než se naplnil její čas
jak po ránu rosa,
jak z večera mlha.

Sbírka Manjóšú byla kompletně přeložená do češtiny od Antonína Límana a kompletně ve čtyřech svazcích pod názvem Manjóšú - Deset tisíc listů ze starého Japonska. Já osobně jsem toto nesehnala, ale v současné době jde sehnat výběr některých básní z Manjóšů v knize jménem Písně z Ostrova vážek nakladatelství Vyšehrad.
Výše vypsané básně jsou právě z Písní z Ostrova vážek. Pokud byste si chtěli přečíst další básně Manjóšů, můžete buď -> zde <- a nebo mi napište na e-mail a já vám nějaké další můžu poslat :))
Psala jsem to docela dlouho a dala jsem si na tom záležet. Vycházela jsem převážně z přednášek Denisy Vostré a ovčas dohledala něco v literatuře o i
dějinách Japonska.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Slime© Slime© | Web | 20. května 2011 v 21:33 | Reagovat

Pěkná básnička :-)

2 dušan dušan | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 23:28 | Reagovat

pekný článok!

zbierku Manjóšu každému odporúčam, čítal som zatiaľ 1. časť - ak neviete, čo podarovať blízkej osobe - lepší darček si ani neviem predstaviť. myslým, že KAŽDÝ si tam niečo nájde pre seba...

Mimochodom aj ostatné knihy od p. Límana sú úžasné; ak sa niekto zaujíma o Japonsko, možno to nemusí byť ani výlučne faktografický záujem, jeho knihy navodia tú správnu atmosféru skutočného Japonska, však ako o ňom napísal Ibuse Masudži, je to Japonec zo starých čias :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.