!NA BLOGU JIŽ NEMÁM V PLÁNU PRACOVAT. NĚKTERÉ ČLÁNKY SE PŘESUNOU NA MŮJ DRUHÝ BLOG - NESCIO!

Zajímavosti o J-školách

8. září 2007 v 20:17 | Yoshiko Okatama |  Japonsko
napsala Jitka Houfková

Děti ze třetí třídy prezentují svou práci při dni otevřených dveří. V létě 1999 jsem měla možnost strávit měsíc na pedagogické univerzitě v japonské prefektuře Aichi. V rámci svého pobytu jsem navštívila i různé typy škol a mluvila s učiteli, se studenty učitelství i s odborníky, kteří učitele vzdělávají a kteří píší učebnice. O některé své zkušenosti bych se s vámi ráda v následujícím článku podělila.


Japonské školství
O Japonsku, vzdálené zemi, která bývá často nazývána zemí vycházejícího slunce, toho mnoho nevíme. Není divu, že se o něm traduje mnoho mýtů. O japonském školství se mimo jiné říká, že pokud rodiče chtějí, aby jejich dítě studovalo na vybrané univerzitě, musí ho zapsat do správné mateřské školky, že studenti páchají kvůli škole sebevraždy, že studium je velmi přísné a založené na memorování učiva.

Návštěvník, který v Japonsku navštíví pouze vyšší střední školy, tedy desátou až dvanáctou třídu, bude pravděpodobně utvrzen alespoň v poslední části předchozího tvrzení. Ve studiu na vyšších středních školách opravdu převažuje memorování učiva a studenti jsou vedeni k poctivé a pečlivé práci, ale ne k samostatnému tvořivému myšlení. Protože japonští kolegové jsou si nedostatků tohoto způsobu výuky vědomi, snaží se o změnu školního systému.

Protiklad vyšších středních škol tvoří školy základní. Děti jsou zde velice živé a plné aktivity. Učitelé je vedou k samostatnosti a odpovědnosti za vlastní práci a vzdělání. Důraz je kladen na porozumění probírané látce a propojení školy s všedním životem. Výuka je založena na heuristických a konstruktivistických didaktických postupech. Často se uplatňuje projektové vyučování a mezipředmětové vazby.

Učí-li se děti o ptactvu, pozorují společně dalekohledem ptáky v okolí školy. Když se učí o vodě a vodních živočiších, prozkoumají místní řeku, nachytají v ní některé živočichy, které pak chovají ve třídě, měří čistotu vody a navrhují možnosti, jak čistotu vody zlepšit. Viděla jsem zakončení projektu, ve kterém si děti ze třetí třídy takto získané informace vyměňovaly pomocí internetu s dětmi z jiného města ležícího na stejné řece. Na závěr se děti z obou škol sešly a výsledky své práce prezentovaly rodičům a ostatním dětem a učitelům.

Způsobem výuky na základních školách jsem byla nadšena. Na nižších středních školách ještě trend ze základních škol pokračuje, ale na vyšších středních školách již vše sklouzne k drilování a memorování, aby studenti byli připraveni na přijímací zkoušky na univerzity.

Japonský školní systém

Schéma japonského školního systému
Povinná školní docházka začíná dětem v Japonsku v šesti letech a trvá devět let. Nejprve děti navštěvují šestiletou základní školu (elementary school). Po šesté třídě odcházejí na nižší střední školu (Junior High School, někdy též zvanou Lower High School), která má tři ročníky. Jednotlivé stupně škol fungují zcela odděleně a nezávisle na sobě.

Po absolvování nižší střední školy pokračuje zhruba 95% dětí ve studiu na vyšší střední škole (Senior High School, někdy též zvané Upper High School), která má opět tři ročníky a není ukončena žádnou závěrečnou zkouškou připomínající naši zkoušku maturitní. Zbývajících 5% dětí se vyučí nějaké řemeslo nebo jdou rovnou pracovat.

Ze střední školy odchází přibližně 35% studentů na univerzity, 10% na dvouleté college (především dívky), a 25% absolventů střední školy získává odbornou kvalifikaci vyučením.

Schéma školní docházky
Školní rok, který v Japonsku začíná v dubnu, je rozdělen do tří částí. První část školního roku trvá od dubna do července. Ve druhé polovině července začínají letní prázdniny, které končí v srpnu. Druhá část školního roku trvá od září do prosince a je ukončena novoročními prázdninami. Poslední, třetí část školního roku trvá od ledna do března a od začátku dalšího školního roku ji dělí dvoutýdenní prázdniny. Na základních školách a na většině středních škol dostávají děti vysvědčení na konci každého období, tedy třikrát za rok.

Vyučovací hodina na základní škole trvá 45 minut, na střední škole 50 minut. Přírodovědné předměty (fyzika, chemie a přírodopis) jsou od třetí třídy základní školy až do konce nižší střední školy vyučovány dohromady v rámci jednoho předmětu s hodinovou dotací zhruba tři hodiny týdně. Na vyšší střední škole si student v rámci studia přírodních věd vybírá dva z následujících předmětů: sjednocené přírodní vědy, fyzika, chemie, biologie a geologie.

Na základní škole děti ještě nenosí školní uniformu, mají jen stejné tašky na záda (děvčata červené a chlapci černé) a v některých školách jednotné oblečení na tělocvik. Školní uniformy oblékají až s nástupem na nižší střední školu. V této době, přes to, že to není povinné, je většina dětí i stejně ostříhána. Děvčata mají polodlouhé mikádo, často stažené do dvou culíků, a chlapci krátký sestřih na ježka. Pro člověka ze střední Evropy nezvyklého na školní uniformy je to z počátku šok, když se postaví před třídu černovlasých, stejně oblečených a stejně upravených dětí.

Přijímací zkoušky na university jsou písemné a skládají se z japonštiny, z angličtiny a z matematiky. Studium na vyšší střední škole je zcela podřízeno tomu, aby studenti přijímací zkoušky úspěšně zvládli. Většina výuky se mění v memorování a drilování. Aby studenti zvládli množství učební látky navštěvují odpoledne a večer doučovací instituce "džuky", kde po dni stráveném ve škole pokračují v učení často až do deseti hodin večer. Výuka v džukách probíhá ve větších skupinách v klasických třídách, nejedná se o individuální doučování, které známe u nás.

Vzdělávání učitelů
Většina studentů učitelství absolvuje pouze čtyřletý bakalářský studijní program. Každý semestr, případně trimestr (rozdělení školního roku záleží na každé univerzitě), skládají studenti dílčí zkoušky. Na konci studia odevzdávají práci, která je obdobou našich diplomových prací a na které studenti pracují zhruba 6 měsíců. Studium na universitě není zakončeno žádnými zkouškami, které by připomínaly naše státní zkoušky.

Pouze 3% učitelů pro základní školy, 5% učitelů pro nižší střední školy, a 10% učitelů pro vyšší střední školy pokračují další dva roky v magisterském univerzitním studiu.

Než může absolvent studia učitelství začít učit, musí úspěšně složit zkoušky, které pro své začínající učitele předepisuje každá prefektura. Tyto zkoušky jsou prý velice obtížné a ne všichni studenti je udělají. Studenti, kteří u zkoušek neuspěli, odcházejí do průmyslu a kanceláří nebo učí v doučovacích institucích.

Další vzdělávání učitelů je oddělené od univerzit a je řízeno státně. Začínající učitelé jsou podporováni na úrovni prefektur. Nejprve absolvují šedesátidenní školení a po šesti letech praxe ještě desetidenní kurz. Každý nový ředitel a zástupce ředitele musí také absolvovat několikadenní školení.

Tvorba učebnic
Tvorbou učebnic pro základní školy se v současnosti zabývají čtyři společnosti, učebnicím pro střední školy se věnuje společností deset. Každá učebnice platí vždy čtyři roky a pak musí být přepracována, aktualizována a doplněna. Doba platnosti učebnice bývá uvedena na jejím obalu.

V každé oblasti jsou učebnice posouzeny specialisty, kteří je porovnají a určí, která z nich je nejlepší. Ta se pak v dané prefektuře používá na všech školách. Protože jsou učebnice každé čtyři roky obnovovány a doplňovány, procedura výběru se pravidelně opakuje.

Ukázka z učebnice pro třetí ročník základní školy (odpovídá naší třetí třídě)
Na učebnicích pracují mnohočlenné týmy odborníků. Především učebnice pro nižší stupně škol mají velice pečlivě propracovanou grafiku a jsou plné názorných obrázků a barevných fotografií. Jednotlivé učebnice jsou si dost podobné. Mají stejný obsah daný kurikulem, liší se jen málo stylem a postupy výkladu.

Na základních a nižších středních školách mají děti učebnice zdarma, na vyšších středních školách si je kupují.

Ukázka z učebnice pro první ročník nižší střední školy (odpovídá naší sedmé třídě)

Aichi University Of Education
Vyjedete-li z hlavního města provincie Aichi, dvoumilionové Nagoye, vlakem po Meitetsu Line směrem na východ, dojedete po 25 minutách do městečka Chiryu. Toto městečko je zajímavé nejen tím, že je v něm jedna z mála zachovalých částí borovicemi lemované cesty "Tokaido" (východní mořská cesta), která v minulosti vedla z Osaky do Tokya, ale i tím, že se v jeho blízkosti nachází komplex pedagogické univerzity - Aichi University Of Education.

Znak Aichi University Of Education symbolizuje květinu iris

Aichi University Of Education byla založena v roce 1873 jako instituce pro vzdělávání učitelů. V roce 1949 se stala univerzitou, zaměřenou na vzdělávání učitelů pro základní a střední školy. V roce 1987 vzniklo na Aichi University Of Education ještě šest odborných kateder, na kterých je možné studovat v neučitelských studijních programech. Dnes Aichi University Of Education nabízí řadu rozmanitých bakalářských a magisterských studijních programů a v několika vybraných oborech (přírodní vědy a matematika mezi tyto obory nepatří) i roční studium postgraduální.

V roce 1998 zde absolvovalo bakalářský studijní program 995 studentů, z toho 12 učitelů přírodních věd a 9 učitelů matematiky pro vyšší střední školy, 127 učitelů pro nižší střední školy a 109 studentů absolvovalo neučitelské studium přírodních věd. Magisterský studijní program absolvovalo v témže roce 100 studentů, z toho 21 učitelů přírodních věd a 11 učitelů matematiky.

12,8% absolventů bakalářského studia z roku 1998 pokračuje ve studiu, 26.6% absolventů učí na státních školách, 0.9% absolventů učí na soukromých školách a 18.2% absolventů učí na část úvazku nebo v doučovacích institucích. Zbytek absolventů nepracuje ve školství.

V Japonsku klesá počet dětí a v souvislosti s tím se snižuje i počet studentů učitelství. Jestliže v roce 1998 absolvovalo na Aich University of Education 995 studentů a v roce 1999 se očekávalo 800 absolventů, je pro rok 2000 předpovídáno pouze 600 absolventů. Přitom v létě 1999 bylo v prefektuře Aichi volných jen přibližně 300 učitelských míst.

K Aichi University Of Education patří sedm fakultních škol. Dvě školy základní, dvě nižší školy střední, jedna vyšší střední škola, jedna školka a jedna speciální škola pro děti mentálně postižené. Z toho pouze vyšší střední škola se nachází přímo v kampusu univerzity. Ostatní školy jsou rozmístěny v okolních městech. Studenti učitelství absolvují během studia praxi nejen ve fakultních školách ale i ve školách běžných.

Zajímavosti
Školy působí velice otevřeným dojmem. Vchody do školy se během vyučování nezamykají a v letních měsících jsou dveře neustále otevřené. Místo šaten jsou jen police na boty. Bundy, kabáty a deštníky si děti věší na zdi u tříd.

Základní škola Renjaku v Okazaki

Přijde-li do školy návštěvník, zuje se, boty zanechá v policích u vchodu a obuje si připravené pantofle, které často mají číslo odpovídající přihrádce, do které návštěvník uložil své boty. Stejně tak každý zanechá u vchodu i deštník.

Učitelé nemají vlastní kabinety, pracovní stoly mají všichni ve sborovně. Kabinety fungují pouze jako přípravny a skladiště pomůcek pro jednotlivé předměty. Učitelé většinou učí stále ve stejném ročníku (například každý rok ve druhém ročníku) a ve sborovně mají stoly seskupené tak, že vyučující z jednoho ročníku sedí pohromadě.

Sborovna základní školy Renjaku v Okazaki
Na začátku a na konci hodiny zdraví děti vyučujícího povstáním a hlasitým voláním pozdravu, po skončení hodiny je pozdrav ještě doplněn neméně hlasitým poděkováním učiteli za proběhlou hodinu. Během hodiny se děti se hlásí zvednutou a zcela napnutou rukou.

Školní lavice jsou vždy pro jednoho žáka a jsou vyrobeny tak, že se s nimi dá snadno manipulovat. Když skončí učitel s výkladem a děti mají začít pracovat ve skupinách, každé si jednoduše vezme svůj stolek a přenese si ho tam, kam potřebuje.

Třída rozmístěná "klasicky"

Třída rozmístěná pro práci ve skupinkách

Počítačová učebna
V rámci vyučování pěstují děti různé zahradní plodiny a květiny. Také ve třídách chovají různé drobné živočichy (například křečky či rybičky).

I když školy jsou velice dobře vybaveny moderními učebními pomůckami, často jsem viděla používat prázdné plastové lahve. Z lahví, které mají tvar kvádru se například vyříznutím jedné strany snadno vyrobí akvárium pro živočichy, které děti nachytaly při hodině přírodních věd v místní řece a nyní je ve škole pozorují.

Kanadský učitel, který učí angličtinu na vyšší střední škole, mi řekl, že učí pouze v nestudijních třídách, protože, ač je angličtina jeho mateřským jazykem, není schopen nadrilovat studenty na přijímací zkoušky na univerzity tak, jako jeho japonský kolega.

Ve škole se důsledně rozlišuje předmět anglická gramatika a anglická konverzace. To je pravděpodobně příčinou toho, že ačkoliv se všechny děti učí ve škole anglicky již od nástupu na nižší střední školu, je i mezi vysokoškoláky velice obtížné najít někoho, kdo je ochoten a schopen vést rozhovor v angličtině. Několikrát se mi dokonce stalo, že se student omlouval, že neumí mluvit anglicky, protože ve škole se učil pouze gramatiku.

Knihovnu, audiotéku a videotéku si děti spravují samy a učitelé jim jen pomáhají a vedou je. Když jsem nad tím vyjádřila překvapení, japonští učitelé se divili a říkali mi: "Vždyť výchova k samostatné práci a zodpovědnosti, to je přece vzdělávání (education)!". Během vyučování je místnost ve které se nalézá knihovna, audiotéka a videotéka stále volně přístupná (nic není zamčené) a připravená pro samostatnou práci.

Děti si svou školu, včetně sborovny a záchodů, uklízejí samy. Ve stanovenou dobu zametají, myjí podlahu a vynášejí odpadky.

Děti z nižší střední školy v Toyotě uklízejí svou školu

Ve školách většinou nejsou školní kuchyně a jídelny. Jídlo je do škol dovážené a děti jedí ve třídách. Mezi mladou generací je v oblibě mléko. Ke školnímu obědu děti pravidelně dostávají i krabičku mléka.

Typický oběd na nižší střední škole v Toyotě

I na letní prázdniny dostávají děti řadu úkolů a domácích cvičení a doučovací instituce "džuky" navštěvují studenti i o prázdninách.

Děti o prázdninách mnoho necestují. Zůstávají doma a účastní se tzv. klubových aktivit, které pořádají jejich školy. Domnívám se, že to, že děti poměrně rády chodí na akce pořádané školou i o prázdninách je dáno tím, že v hustě zalidněných oblastech není mnoho volného prostoru, kde si děti mohou hrát a scházet se. Proto tolik využívají školní hřiště.

Dvě dívky navštěvující soukromou vyšší střední školu byly chyceny při krádeži v obchodním domě. Vše bylo oznámeno škole a tam jim byl určen trest, který většina vyučujících i studentů považovala za velice přísný: čtrnáct dní nesměly přijít do školy.

Některé soukromé střední školy si pro získání žáků nechávají navrhovat školní uniformy u známých japonských módních návrhářů.

Závěr

Na začátku tohoto článku jsem zmínila několik věcí, které se často říkají o japonském školství. Během svého pobytu v Japonsku jsem se na ně samozřejmě ptala jak kolegů tak svých japonských přátel. To, že pokud rodiče chtějí, aby jejich dítě studovalo na vybrané univerzitě, musí ho zapsat do správné mateřské školky, prý platí jen pro "opravdu hustě osídlené oblasti" jako je Tokyo. To, že někteří studenti opravdu spáchali kvůli škole sebevraždu bylo podnětem k počátku reformy školního systému. Tato reforma se již velice pěkně podařila provést na základních školách. Na středních školách, především v nejvyšších ročnících, je studium velmi přísné a stále ještě je založené především na memorování učiva. Zde tedy čeká japonské kolegy ještě hodně práce, než svou reformu dokončí.

Vybraná fakta o Japonsku
Japonsko se rozkládá na více než 3 000 ostrovech na ploše 372 824 km2 a má 126 milionů obyvatel. Přibližně 80% povrchu zaujímají hory a většina obyvatelstva je proto soustředěna na zbývajících 20% země.

Provincie Aichi se nachází na největším japonském ostrově Honšú, zaujímá 5 152 km2 a má 7 milionů obyvatel.

V Japonsku je 14 856 školek, 24 548 základních škol, 11 274 nižších středních škol, 5 501 vyšší střední škola, 658 vyšších odborných škol a 565 univerzit, z toho 385 univerzit má magisterské a doktorské studijní programy.

Soukromých je 0,8% základních škol, 5,2% nižších středních škol, 30,2% vyšších středních škol a univerzit je soukromých 73,2%.

Celkem je v Japonsku 64 666 škol, ve kterých v roce 1995 studovalo 23 796 698 žáků a studentů, přičemž 51,8% bylo mužů a chlapců a 48,2% žen a dívek.

Další informace
Stránky Aichi University Of Education naleznete na adresách http://133.96.176.6/ics/icseng/aueintro/aueintro.htm a http://www.aichi-edu.ac.jp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucík lucík | E-mail | Web | 24. července 2008 v 21:36 | Reagovat

můžu se tě zeptat co znamenaj ty čísla co jsou nad vchodem do třídy?např.1-2 nebo 2-2

2 Yoshiko Okatama - majitelka blogu Yoshiko Okatama - majitelka blogu | 29. července 2008 v 22:41 | Reagovat

Ahojky...

→ udala jsi příklad 1-2

1 → znamená první trída

2 → úrověň 2, dohromady jsou 3 úrovně

3 Katy Katy | Web | 4. září 2011 v 12:23 | Reagovat

Moc zajímavé. Díky :-) Máš tu skvělé články.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.