!NA BLOGU JIŽ NEMÁM V PLÁNU PRACOVAT. NĚKTERÉ ČLÁNKY SE PŘESUNOU NA MŮJ DRUHÝ BLOG - NESCIO!

Samuraj

9. června 2007 v 20:10 | Yoshiko Okatama |  Filmy
Odvážný... provokující... svobodný... to vše je Zatoichi, slepý poutník, který si na živobytí přivydělává masážemi a hazardem. Za jeho skromným vzhledem, se však skrývá dechvyrážející schopnost ovládat meč s přesností a citem, že žádný protivník nemá šanci. Na své pouti se dostane do malého městečka v horách, které terorizuje skupina bojovnícků v čele s nemilosrdným Ginzem. Zatoichi, jako vášnivý hazardní hráč využije příležitost a zkusí štěstí i zde. Po dobu hry se seznámí se dvěma gejšami, které jsou stejně tak nebezpečné, jako krásné. Do města přišly pouze s jediným úmyslem, pomstít smrt svých rodičů, kterou má na svědomí Ginzo. Zatoichi se stane jejich ochráncem a spolubojovníkem...
Japonský režisér Takeši Kitano je všestranný umělec. Své filmy nejen režíruje, ale také si je sám stříhá, píše k nim scénáře a nezřídka v nich hraje hlavní role. Když se z extrovertního televizního komika na začátku devadesátých let "převtělil" v uměleckého režiséra snímků, v nichž se dlouhé zenové záběry střídají s naprosto nečekanými výbuchy brutálního násilí, musel to být pro japonskou kulturu šok.
Kitanovy snímky nejsou vůči divákovi právě vstřícné, protože vyžadují zvláštní způsob vnímání. Ale Samuraj, který velmi důmyslně kombinuje žánr bojového filmu s vyprávěcími postupy uměleckého filmu, je zřejmě nejzábavnější. Kitano jej pojal jako poctu a zároveň variaci na klasickou sérii béčkových "džidai-geki" filmů o slepém bojovníkovi Zatoičim, který se s mečem ohání spolehlivěji než většina vidících padouchů kolem.
Ve svém snímku otevřeně odkazuje na příběh Kurosawova filmu Yojimbo (Tělesná stráž, 1961) známý také z remaku v podobě spaghetti westernu Pro hrst dolarů (1964). A aby byla pocta dokonalá, zahrál si i hlavní roli. Jeho verze "zatoičiova" mýtu však dalece přesahuje hranice běžného remaku či dalšího opakování známé legendy. Za prvé je neotřelým uměleckým průnikem mezi japonskou kinematografií sedmdesátých let a současným japonským filmem, a za druhé vynalézavou oslavou zvuku (na rozdíl od filmů ve stylu původního Zatoičiho, v nichž byl důraz kladen na efektnost obrazu a zvuk měly většinou velmi špatný).
Neskrývaně digitální krev jako by potvrzovala nedůvěryhodnost viděného a nutila nás vnímat především rytmus diktovaný zvukem. Ten se ve spojitosti s neustále připomínanou slepotou a silou hrdiny v jeho dokonalém sluchu stává dominantním prvkem filmu. Kitano prostřednictvím zvuku vnáší do tradičního žánru muzikálové prvky a rytmizuje i naprosto všední činnost (když vesničané pracují na poli, kopou do hlíny v promyšleném rytmu) či obvykle nijak nezdůrazňovanou zvukovou kulisu (dopadající kapky deště). Naopak zrak klame a většina protivníků zemře právě proto, že Zatoičiho podcenila jako slepého, a tím podle nich i slabšího protivníka.
Kromě tajemstvím opředené ústřední postavy Zatoičiho zalidnil Kitano svět filmu řadou okouzlujících charakterů (od sourozenecké dvojice až k mladému bláznovi, který touží stát se samurajem). Na rozdíl od jiných Kitanových filmů nabízí Samuraj de facto uzavřený a divácky atraktivní vyprávěcí oblouk. Citlivější povahy možná poněkud překvapí krvavost choreograficky precizních akčních scén, které přicházejí přesně tak nečekaně, jak jsme u tohoto režiséra zvyklí, ale možná si právě tyto bezezbytku užijí z hlediska západního diváka bezuzdně praštěnou, ale každopádně stoprocentně originální muzikálovou scénu v závěru.
Jiné: 2003; 116min; 16:9
Žánr: akční, dobrodružný, thriler
Hrají: Takeshi Kitano, Michiyo Ookusu, Gadarukanaru Taka, Yuuko Daike,
Zvuk: Dolby Digital 5.1 česky, čínsky
Titulky: české
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jajda jajda | Web | 9. června 2007 v 20:35 | Reagovat

tak toho už jsem viděla hrozně mockrát

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.